Tuesday 24 April 2018

Jednorožec L, kapitola 2

Žít v kouzelném lese není jen tak. Své o tom ví jednorožec Luka. Třeba když se žení takoví skřítci, to není žádná veselice.

I ta nejmenší skřítčí svatba je nezapomenutelnou událostí. Když Luka kolem jedné jenom prošel, jeden tvrdohlavý skřítek ho pak ještě čtvrt roku každé ráno budil pokřikem "to byla ale svatba, co?!"

Téhle svatby se navíc musel přímo zúčastnit, protože čtvrtá prateta nevěstiny osmé sestřenice z druhého kolene byla kamarádkou Lukovy maminky. Postával tedy na kraji mýtiny, snažil se působit nenápadně a na nikoho nešlápnout.

Bylo horko a dusno. Hovor skřítků, který neutichnul ani během obřadu, připomínal bzukot včel. Na Luku padala dřímota, až ho znenadání probral hlasitý zvuk zvonku. Poplašeně zamrkal a pak si všimnul drobné postavičky, co mu stála na čele a opírala se o jeho roh. Měla pruhovaný frak, vysoký cylidr, zlaté kapesní hodinky a hustý zrzavý knír. Už od pohledu to byl gentleskřítek.

"Nazdar bazar," řekl a vyprázdnil svou skleničku nektaru. "Tohle bylo tři sta třiatřicáté cinknutí! Co jiného je tady k drinknutí?"
...


"Každý má nejvýš jednu skleničku," zamračil se Luka. On ani žádnou nedostal. Zkuste si držet skřítčí skleničku v kopytech. "A je neslušné si s někým ťuknout víc než jednou."

"Jenom já si zatím cinknul úplně se všemi!" zazubil se gentleskřítek a zkontroloval hodinky. "Některé musel jsem přitáhnout kleštěmi."

"Tolik hostů tu ani není." Luka zatřásl hlavou a donutil skřítka seskočit. Nelíbilo se mu jeho neustálé veršování a už vůbec ne zmínka o kleštích. "Když nemáš víc než sto hostů a každý si nesmí cinknout víc než jednou, nemůže se ozvat víc než sto cinknutí," řekl a dal se na odchod. Pak si to ale ještě rozmyslel. "Vlastně si cinkají vždycky dva navzájem, takže ne víc než padesát!" zavolal přes rameno, ale gentleskřítek tam už nebyl.

Té noci Luka moc dobře nespal. Trápila ho myšlenka, že gentleskřítkovi řekl nějaký obrovský nesmysl, ale nemohl přijít na lepší řešení. Druhý den ráno ho vzbudily skřítčí hlasy. Kupodivu se mu nesnažily připomenout svatbu - naopak mluvily o rozvodu. Luka vstal a nahlédl přes nízké houští novomanželům přímo do zahrady. Uprostřed půlkruhového trávníku bylo zrýpané kolo a uprostřed toho kola stála paní skřítková. Šaty měla celé od hlíny a v ruce třímala rýč.


"Slíbils," křičela na muže, "že s půlkou zahrady si po svatbě smím udělat, co chci. Tohle je moje půlka zahrady a já tu chci mít záhon s růžemi!"

"Ale miláčku," úpěl skřítek vykloněný z okna ložnice, "tohle je víc než půlka zahrady! A kudy budeme chodit?"

Lukovi se při pohledu shora zdálo, že paní skřítková zrýpala míň než půlku zahrady. Rozhodl se ale nejdřív všechno pořádně promyslet, aby ho skřítci zase nenapálili.

***

Pomoz Lukovi vymyslet správné odpovědi na skřítčí hádanky:
- Když je na svatbě sto hostů, kolikrát si můžou každý s každým "cinknout?"
- Jak velkou část zahrady chce paní skřítková změnit na záhon s růžemi?
Nezapomeň každou z nich pořádně zdůvodnit, aby si Luka mohl být jistý, že je správná!
Každá odpověď, kterou jakýmkoli způsobem dodáš nejpozději 14. května do redakce blogu, ti vyslouží až 3 body do soutěže "Jednorožec L."

Autor článku: Matěj Bína
Pořadatelka soutěže a dodavatelka úloh: Marie Hánová

No comments:

Post a Comment